naděje vložené rukou
obsahují stopy DNA
jsou pro nás zárukou
že nedotknem se dna
stopy toho, co jsme
a toho, že nejsme jiní
než oblaka toho dne
co dal nám dobrodiní
a neexistuje účelným
být jenom prostředky
jak kamenem uhelným
a dobýváme sousedky
vedeme své stopy dál
kousek do neznáma
a ten, co tady teď stál
je teď směřující s náma
lidé jsou pány osudů
co stalo by se kdyby
i když už dávno nebudu
mám právo dělat chyby
uprchnout nejde před vším
prchají zas jako nálada
i když tady dávno nebudu
před životem, co předkládá
Michal Zachar
-------------------------------------------------------
Lze využít lásku stejně snadno a rychle jako vypít džbán vína a po kocovině začít znova, je to zajímavé, ale stesk srdce to neutiší. Vytvářet lásku jako sousoší něžné a inteligentní hmoty subtilního přátelství je mnohem těžší, ale jedině hodné zralého srdce.
