oči se naplnily obrazy
tisíce vrat a tisíce stromů
člověk se někdy zarazí
mít se rád, když jdeš domů
každý někomu patřil
všichni odešli, vše se rozpadlo
to navždy tvé oči spatři
zelené hory s nebem - divadlo
nakonec až zbude šach
všechny stromy shodily listy
tvé tělo je průzračný prach
a spojilo tě chutí světa s místy
cos viděla? vzestupy i pády
ty hory na konci nebe čekají
tak prý se duše vracívají rády
vítr v borovicích jim šumí potají
Michal Zachar
----------------------------------------------------------
Láskyplný člověk raději sám prožívá bolest, než by ji jiným působil.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ