Stránky

středa 19. ledna 2011

Tvarům srdce (Shape of my heart)


sedím sám a odháním roje pocitů
vane chlad, hnán měsícem v úsvitu
síň mého srdce je klidná hladina
bolest jen trpce pohltila nevina

zazní-li hlas flétny, kdo odpoví?
hledající se spletli, že ON to ví
člověk má domov všude, kam jde
mohutné ono, není tmy ani dne

zrod vesmíru mohutným výkřikem
kus papíru věčným poutníkem
překračujíc hranici času jsi věčný
na rubu, na líci obsahuješ nekonečný

jsi vesmír sám a jemu odevzdán
třpytivé hvězdy král, motýli požehnán
zapomeň na sobectví a věnuj se mi
když láskou MY boříme své zdi

jako muž přicházíš ponechán
mušlí troubíš tou hloubkou oceán
kdos po ženě jednou jsi sáh
chceš lpět na pěně nebo na vlnách?

Michal Zachar
............................................................................................
Oslepeni touhou po vlastním prospěchu věnujeme veškerou pozornost sami sobě. Hledáme se. A nenacházíme. Protože nejsme sami sebou. Jsme na cestách a nejsme v sobě doma. A potom nemůžeme nikdy přivítat svého může ani ženu. Je čas skončit cesty. Je čas se sejít doma a poznat se láskou. Není peklo a ani ráj. Jsme jen my. - Tchoong Songčchol (1912-1993; klášter Heinsa)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji vám za váš komentář. MZZ