z rozmaru ponoříme se
do vod plovoucích
dobrý bůh uvidí tě
a že jsi žádoucí
z rozmaru bolesti víme
nám žít láskou nejde
a tak ve dne spíme
co na tom sejde
z rozmaru strachu sil
tady si pokouříme
a taky bych i pil
třeba zabavíme
z rozmaru rozumu své mysli
štětcem děj každodenní
celou dobu jen závislí
v srdci to tak není
Michal Zachar
----------------------------------------------------------
celou dobu jen závislí
v srdci to tak není
Michal Zachar
----------------------------------------------------------
Obětování se je skoro jako láska. Chybí v něm jen důležitý prvek. My sami. A protože obětovat se můžeme prostřednictvím role v níž nejsme my sami přítomni, platí že sice dáváme, ale nepřijímáme. Dáváme-li ve svém daru i sami sebe, je to dar z největších, neboť nám umožňuje také přijímat. Ale to tehdy, až když se dáš zcela beze zbytku.
Tak tohle mě obzvlášť dostalo...K.
OdpovědětVymazat