tvoříme díry do počátku
prý aby světlo mohlo ven
bez myšlenky na pralátku
z níž je každý postaven
tvoří prostor zmírnění?
zažehnout světlo v buňce?
když v nás je zapomnění
a ty jsi peckou v meruňce
tvář života je stejně živá
nic bez vědomí prázdnoty
ty jsi Šakti a já zas Šíva
dva stíny jdoucí do jednoty
