 |
| foto: © Stas Kadrulev |
třepetá se srdce v dlani
podáváš svou ruku slovům
svaté jejich přijímání
to my muži věřící kovům
ani svou kapkou krve!
dáváme si taky tělem sebe?
křičíme rozkoší trvej!!!
a se sluncem bouráme nebe
do hloubek scházím
do duše nevidíš temný díl
do stínu slunce sázím
do studny vody, abych pil
prohlížím si bolesti
jsou většinou až tam u dna
všechnu vodu přenésti
do míst, kde není stud na
sekáme mečem slova
hledajíc tu harfu utopenou
potápíme se znova
s láskou jen na zapřenou
a všechny mince slov
vhodily sem jiní s láskou
tvoří mým rukám rov
poslední mince je maskou
chtěly jste vodu živou
zasadit, porodit syna, mít klíč
mince slov v nás plynou
z harfy zní jen chladný chtíč
zas stojím u studny
kam křivda zavalila lásku
z mincí slov bludný
kov tvořící bohatou masku
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ