pátek 22. března 2019

Lucifeři prachu


padají vločky do srdcí, jak do otevřených bran
a poletujíc vzduchem, hrají si spolu o život
každičký okamžik, kdy letí, je vzpomínkou z ran
které na sebe vzal ten, co se mu říká lodivod

který zazvoní, když už potkali jsme plno sněhu
na srdce, které puká od bolesti jenom dýchá
vzpomínka z hlubin počátku, že zapomněli něhu
lidé, kteří se stali tvory, které osedlala pýcha

jak jemně poletují, aby dotkli se našeho strachu 
a umírají všechny do jedné, kde neprozradíš 
padají z nebe do země, z nicoty lucifeři prachu 
myšlenkou sevřenou pěstí srdce nepohladíš


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji vám za váš komentář. MZZ