Klíč k tajemství

Když na půdě hledáš.

Ten klíč, co odmyká.

Ta tajemství, co nemáš.

Jen prach tě polyká.

Jsi dítě, které poznalo.

Svět bolestí a smutku.

A věří, že by zůstalo.

Štastné bez zármutku.

Jak často hledáme klíč.

Co zavírá nám poklady.

Až jednou upustíš míč.

To láska ti vše napraví.

Teď máš vše i tajemství.

I ty, co tehdy byly pryč.

Dospělost není ztratit panenství.

Láska je ke všemu ten klíč.

Michal Zachar

-----------------------

všem čtenářům knihy Tajemství

Andělská tvář

energie tvého pohledu

kterou jsi mě ozdobila

naráží v drobnohledu

na sklíčka, co mne poranila

střípky maličkých dnů

co vytavila něčí zlost

zaseklé v dřeni pohledů

nejsou nám pro radost

pinzetu, skalpel a laskavá

slova, co čistí tvoji tvář

sem tam i kapka krvavá

z ruky, vytahující zašlou zář

to kapka z krve člověka

jenž neleká se střípků

uvízlá v pleti proseká

cestu ke světlým zítřkům

Michal Zachar

.......................................

všem, co dali do mlýna svou trošku

Srdeční misky

Když dotýkáš se

Dlaní horkou od lásky

Jen zalykáš se

Když prsty najdou oblázky

Na pláži těla

Stavíme hradby z kamene

A nebo skvělá

Je i z písku, vzpomeneš?

A pak náhle příboj

Spláchnul vše, cos postavil

Nikdy žádný výboj

Nezničí záznamy těch chvil

A i kdyby hrom

Proměnil vše ve sklo a písek

Vyrostl jsi v strom

V jedné z tvých srdečních misek

Michal Zachar

..............................................

Na křižovatce

V klidu dne jdeš.

Na křižovatku života.

Sem tam klopýtneš.

Kolem vše klokotá.

Pohladíš rozcestník.

Vybrat si svou stranu.

Kdo pak řekne dík?

Žes nezabloudil k ránu?

Hledáš kudy jít dál.

Ale voda živá není.

Studánku zanes kal.

Kamenem na prameni.

Pocestný poutník hledí.

Jen nevidomě do dálky.

A mozek tiše velí.

Jdi křižovatkou do války!

Vlevo či vpravo?

Vpřed ukážeš či vzad?

A na co máme právo?

Nestát, jen Lásku rozdávat!

Michal Zachar

Odpovědi II.

Dnes zase vyjde slunce.

A pokolikáte už?

Všem, cos řekl, zde jsem.

A dokázat, jsi žena, jsi muž.

Vždy, když síla opustí tě.

Jdi vůlí vpřed!

Probuď své hravé dítě.

Jsi tu zpět!

Jak dělat, že už nic není?

A bolest přetrvá...

Láskou zbavenou všech chtění!

A víš, co potrvá...

Michal Zachar

.............................

Vlastě

Odpovědi I.

srdce jsou složená

z úlomků kamene

jsou i v nás vložená

kdo z nás si vzpomene?

jsem srdcem z kamene

vždy stejně horoucím

v odlescích plamene

zachraňme tonoucí !

v nás navždy vložená

bez názvu, bez jména

v doteku pohlazení

láska je a nebo není !

Michal Zachar

Oheň v polích

to je tvoje a to mé

zasazujem semínka

ohně do země hotové

ať roste v plamínkách

zalévat jen živou vodou

to je přeci samozřejmé

copak už někdo jinou

vodu vlil do černozemě?

sledujem výkřiky popela 

co dusí kořeny ohně

až ztichne rámus docela

jsi plamenem do pochodně

rudé plameny šlehající

úrodných lánů našich polí

nevidíš hořet hledající?

neslyšíš ani to, co je bolí?

Michal Zachar