Rozdělení člověka



Všem nám řekli.
Vstaň člověče!
A buď na věky!
Co ti uteče?

V ráji světlo.
Peklo nebylo.
Vše se hnětlo.
Aby ubylo...

Lásky sdílení.
A vidíš hada.
Rozumu trápení.
Má ho ráda?

Napadlo muže.
Co nebyl nadán.
A z člověka růže.
Je Eva a Adam.

Michal Zachar
...........................
všem, kdo věří

Úsvit



jak zjistit stav věcí?
když hledáš úsvit
slunce vstává přeci
a platíme za jeho úklid

hledáme síly na to?
proč vlastně žít
už netřpytí se zlato
stačí prý jen chtít

neplivej do zrcadla
špinavé neodráží nebe
jen bezpráví,  co nedopadla
ne na zem, ale do tebe
 
kdo silnější je?
kámen nebo květina
zrcadlo život přitahuje
a tak se za úsvitu zase začíná...

Michal Zachar
...............................
poděkování


Nothing compares


když už tak jdeš
pralesem života
víš, co doneseš
tam, kde je Golgota

na kříži vztyčen
uspěchanou lůzou
ten, co všem křičel
že láska je můzou

každý, kdo víš
co neseš si sebou
pro oči pravdivý
staň se neposedou

poslechneš život
nebo jen uspěchán
utáhneš v mysli plot
s ničím nevyrovnán

své kříže máme
a ve víře víme
když nepočítáme
že bdíme či spíme?

Michal Zachar
..................................
 věnováno krásné dívce s krásnýma očima

Odpuštění



beru si každou příležitost
kterou mi život nabízí
jen jednou mineš a zlost
nevrátí to, co nezmizí

a někdy třeba nevrátí se
a ty stojíš a nevíš jak
změnit způsob zeptání se?
kdy vrátí se ten bílý pták?

v zobáku s malou snítkou
vyhlásit boj vší rutině
neser se tady s řečí plytkou
změnit se dá i nevinně

životem rychlým ve vteřině
poznáš, kde peklo je i ráj
když ti rozum poradil tak líně
chybu svou jsem udělal

věřím a potkávám své anděly
nebo ďábly s jejich splíny
jen ukázat, co mi život nadělí
mohou jen oni, nikdo jiný

Michal Zachar
.........................................
chyby jsou dobré, když se neopakují

Probuzení ze sna


zrádná chvíle v kouřící
mlze odplouvá po řece
vzbouzíš se vonící
zaseklá kapka, co neteče

a chvíle je mouřenín
HLEDAJÍCÍ světlo tvé dlaně
láska uhasla kamením
co vrháme na spící - "hr na ně"

jsem lásky nesyta
chvějícím srdcem louskám
když usedneš do ticha
těl spletených, jak houska

jsi gejzír, který překypuje
světlem, co vhání sem svit
do očí studní, co navštěvujem
ber živou vodu, ta se dá pít

Michal Zachar
........................................
láskam našim...


Obrazy


když lásku štětcem
nakreslí tvoje ruka
tak staneš se tím hercem
v divadle sem tamťuka

co ťuká, ťuk, ťuk
na plátno své symboly
a ty si říkáš kluk
no snad se mu to zahojí

když kreslíš obrázky
na břehu rybníka
tak maluj dlaní od lásky
a odměna je veliká

ne všichni ti, kdo malují
si svoje štětce perou
tys udělal, že dávájí
lásku čistou a celou

a víme, jak se odrazí?
v očích kolem je tichá
modlitba za tvoje obrazy
dědečku, tys moje pýcha

Michal Zachar
......................................
všem, co malují pro svoje vnučky a nejen pro ně...


Co hledáme u svých učitelů



Odpovědi hledané u svých učitelů.
Kroky, co vkládáme do jejich šlépějí.
Vkládáme na ně role spasitelů.
A chceme v mrazu, ať nás zahřejí.
A to i přes to, že oni učí nás.
Že my život vnímáme si jinak.
Že třeba kopřivou nespálíš mráz.
A vzorce nepochopíš v přítmí kina.
Když vyrovnáš se s jeho těžkostmi.
A vítězstvími a uvidíš jeho kostým.
Vyučování je seznámení s možnostmi.
Učit se je učinit pro sebe něco možným.

Michal Zachar
--------------------
všem absolventům a Andree