Stálá jsi stála

stálá jsi stála

tehdy ve dveřích

úsměvem hrála

lehkým, jak pápěří

když dveřím rám

dodává sílu

stálou tě mám

srdeční vílu

ostrovy souznění

léto neopouští

stálé je blouznění

o vodě v poušti

dveře ni ostrovy

i pevné jak skála

neřeknou, nepoví

proč jsi tam stála

stálosti pro duši

nejsou hned zřejmé

myšlenkám nesluší

srdcím jsou zjevné

Michal Zachar

---------------------

Do duší

Do duší, když nosím klid.

Pro naše vlastní ticho.

Zmáhá mě furt někým být.

A taky občas bolí břicho.

Tak vyplavuji semínka.

Mnoha lidských starostí.

A trhám víc než maminka.

Rostoucí květy hloupostí.

Vnímáme bolesti, co zlo.

A chceme od nich pryč.

Neptáme se, cos přineslo?

A jedem cukr nebo bič.

Jak najít cestu k radosti?

A nepodhrabat plot?

Vidět se očima mladosti.

A chtít tančit pro život.

Michal Zachar

.............................

všem, kdo chtějí tančit

O bláznech

A zbyly nám jen.

Tvé oči a mé básně.

Krásnější jsi ze jmen.

Když jsi zasněn.

Čteš dětem o lásce

O tobě a o mně.

Nevyhýbáš se otázce.

Kdo žije z těch dvou jmen.

A přijdou dětské obrázky.

Mami, kde je táta?

Tak dlaní horkou od lásky.

Pohlaď jim srdce, co chvátá.

Michal Zachar

......................................

všem , co staví mosty

Pro všechny případy

Omlouvám se všem láskám.

Které jsem, kdy měl.

Že ne všechno mám sám.

Jen jsem nic nezapomněl.

Omlouvám se všem tvářím.

Co poskytli mi ráj.

Možná, že v srpnu či září.

Zase někomu se daj.

Omlouvám se všem očím.

Co do duše mi hledí.

Ze nestihnu byt kočím.

Téhle lásky abecedy.

Omlouvám se všem slovům.

Co jsou na tohle krátká.

Jdu zase dál o jeden dům.

Všem píšu, nehledejte vrátka. 

Michal Zachar
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

pro všechny případy

Cesta pro tátu

Když nejsi a já hledám spojení.

 Venku ze svých bran.

Tak čekám, že velení.

Rozkaz bude mi znám.

Až potom v krátkém příměří.

Došla mi slova i slzy.

Jen se zešeří.

A odešel´s tak brzy.

Nezvykám, nic si nezvykám.

A ani jestli ji najdeš.

Každý jdeme sám.

S tou láskou ať dojdeš.

Michal Zachar
-----------------------
tátovi

Obálka našeho krbu

jsem vnitřní tváří hnán

co když už není krásná?

a láskou byls rozpoznán

být, jak ta hvězda jasná?

zapomeň sám na sebe

v krbu života se hřej

a milovat tě skrz tebe

to vždy na paměti měj

když se srdce probudí

hledá a není cesty zpět

dotknout se, to nestudí

neústupným je teď svět

nadáváš kompromisům

s rozumem na milost

touhy svého srdce dnům

kdy řekneš smutkům dost

jsme tváře srdcí svých

a koukáme na ně zvenku

tak do krbu láskyplných

přidej pár polen, na chvilenku

bez času je naše sázka

když vnímáme se na dálku

a v našem magazínu Láska

máš pořád celou obálku

Michal Zachar

................................

všem vydavatelům

Shape of my heart

když v noci srdce

láska světlem zahoří

i ve 2 ráno vzbuď se

a sleduj ta pohoří

co rozednívá dech

spíš jen tak vedle

a měsíc svítá i ve zdech

to když jsi v sedle

a opratí je odvaha

cos vyměnil za strach

za ošklivost do naha

nyní půvab třpytí prach

těla narodí se jednou

a slova z něho neučiní víc

srdce se rodí stále se mnou

když odrážíš se na měsíc

Michal Zachar