Kam jdou zlomená srdce? (Where Do Broken Hearts Go)



kam odcházejí zlomená srdce?
když bijí jen větru napospas
a třepotají se tak prudce
jako když lámeš vlas

chceme věřit, že si jak fénix
vstávají zas někde z popela
ty stěny usilovných tření
pohánějí až bys šílela

a nevidíme, když nastala noc
oheň hoří v srdcích nečinně
slova zrcadlí svou moc
slzy na vodní hladině

Michal Zachar
.....................................................................
Láska má svoje iluze a každá iluze má svůj zítřek. Proto se už tolik milenců rozešlo, protože věřili, že jsou spojení navždy. Skutečnou zkouškou je bolest a štěstí. Když dvě bytosti přestáli tuto dvojitou zkoušku života, odhalili svoje chyby a svoje přednosti, mohou si být jisti, že až do skonání života, budou se držet za ruce.

Co mám na srdci (You Are Not Alone)


oči se naplnily obrazy
tisíce vrat a tisíce stromů
člověk se někdy zarazí
mít se rád, když jdeš domů

každý někomu patřil
všichni odešli, vše se rozpadlo
to navždy tvé oči spatři
zelené hory s nebem - divadlo

nakonec až zbude šach
všechny stromy shodily listy
tvé tělo je průzračný prach
a spojilo tě chutí světa s místy

cos viděla? vzestupy i pády
ty hory na konci nebe čekají
tak prý se duše vracívají rády
 vítr v borovicích jim šumí potají

Michal Zachar
----------------------------------------------------------
Láskyplný člověk raději sám prožívá bolest, než by ji jiným působil.


Srdce pozitronu (Suzanne)


hledáme si štěstí
ve tmách, co nezpívají
řemínek na zápěstí
utažen pláče v jinotaji

možná, že jméno
ocitne se na rtech tvých
co slouží nespatřeno
umí zastavit pláč i smích

krájíme si chvilky
místo, aby jsme dali směr
co halí nás snílky
jdoucích mrazem na sever

atomů kompasem
určujem srdce pozitronů
a někdy taky za pasem
dvě jádra potkají se v skonu

Michal Zachar
---------------------------------------------------
Milovat muž může jen jednu ženu z žen, pro víc jich v srdci nemá místo.


Cesta pro ticho


když poslouchám ticho
co mi všechno nese
až řev z břicha lvího
čekám kde, co hne se
připlouval jsem s mraky
vytrácel jak sněhy
prázdné hory, plné taky
větru, deště a tvé něhy
věčně odcházející tam
věčně přinášející sem
to, kde jsem je klam?
nohama si chladím zem
slunce zapadá, jde déšť
srdce poutníka tesknota
je osamělý, ale nešť
nikdo nehledá kus života
cesta nemá barvu slova
ani tvaru toho drápu
sametová hříva lvova
nevysvětluj, řekni chápu

Michal Zachar
.......................................................................
Co víme jeden o druhém? Nic!
Jediné, co můžeme učinit je podat svědectví každý sám o sobě.
Všechno ostatní je překročení naší pravomoci. Všechno ostatní je lež.

Všechno, co potřebuji (All I Need)


všechno, co potřebuji
je ve tvých rukách
všechno, co potřebuji
mám po zárukách
všechno, co potřebuji
pluje si řekou krve
všechno, co potřebuji
vědět, žes řekla trvej
všechno, co potřebuji
když noc se krátí
všechno, co potřebuji
je, že duše se vrátí
všechno, co potřebuji
do hloubek padající
všechno, co potřebuji
tvé srdce milující

Michal Zachar
-------------------------------------------------------
Přátelství a láska potřebují důvěru, tu nejhlubší a nejopravdovější.

Chci Tě slyšet říkat to (I wanna hear you say it)


Chci Tě slyšet říkat to
že jedna láska vládne nám
proč skrývat povahu svou
před sebou, když se znám?

Chci Tě slyšet říkat to
že jsem tvůj anděl rozkošný
který patří mezi tvůj top
nestane se nikdy nemožným

Chci Tě slyšet říkat to
k čemu svazuje tradice pout
hudba, co hraje jen polotón
místo toho svobodně plout

Chci Tě slyšet říkat to
až do omrzení času z věků
nikdo nevykládá láskou zlo
když vyhodíme okoralou veku

Michal Zachar
.........................................................................................
Pravda umožňuje pronikat do neznáma.

Imagine (Imagine)



vystřelilas plamen
co mírně stoupající
zabalilo tvé ámen
smírně mezi klesající

představy vypuštěné
odhalených do ruda
jsou stavy stále znělé
a jsou i srdce dotknutá

není chamtivosti hlad
to mi dáváme podněty
proč chceš pořád brát?
dál z láhví padaj viněty

srdce strach zkušenost jen
zahodím minulost a rád
i nejstrašnější lidský sen
že samota je horší než hlad

Michal Zachar
.................................................................................................................
Zklamání je jako zmrzlá ruka, může se vyléčit, ale pořád bolí.