Galerie PASTELKA

GALERIE PASTELKA

Podivnou měl v očích zář

A nad květinou letí hmyz

Srdcem je každý pohádkář

I když někdy říká zmiz 

Hebká jsi, jak váza na květy

Co louka váže po hrstích

A kdo nehledá, skřítky poety

Kočky se lížou po srsti 

Jít bránou pohádky je skok 

Tak naříkají času pravidla 

Láska tvých barev, veletok 

To, když jsi zvedla stavidla

věnováno kouzelným kresbám výtvarnice Marie Brožové

Knihu Maruška a kouzelné pastelky právě připravujeme do tisku, v květnu se na ni můžete těšit! Na obrázku vidíte pokojíček malé Marušky, kde čte s kocourem Piškotem knihu pohádek a pohádkové bytosti vystupují ze všech stinných koutů.

Sám ve tmě (Alone In The Dark)

tam mezi čajovými poli

chvíli od zastavení dechu

kdy vše, co bolelo jen bolí

a srdce tluče pro potěchu

má láska má touha smích

co nikdy ty sám nechtěj

než řekne ti srdce smím

jen já stojící sám ve tmě

jsem tvá poslední lampa

červená rtěnka na límečku

andělé šeptají kampak?

a uděláme za dnem tečku

když nemůžeš už zpátky

pohlédnu a nebe na dlani

jsi uprostřed křižovatky

a slunce mezi hvězdami

zasadit tobě do zahrady

vyčetla jsi ze mne muže

ta stránka z knih je tady

měla bys ráda ty růže?

Čekání mezi světy (Waiting Between Worlds)

spočinout si tiše v písku

lehce jde se vyzout z bot

nabídnout srdeční misku

kde mezi světy není plot

po cestách bojů samoty

dojdeme bosí k předělům

hrudníkem trička Golgoty

a slzy padlým andělům

nakonec úsměv a vrásky

trpký pohled do staré fotky

pak vlny přijdou z lásky

nemůžeš jít bez průchodky

láska je modlitba, co slyší

ty bubny bouřící v dálce

vylezte si ze svých skrýší

známka žít a vy na obálce

a chuť sevřít tě, kde sídlí

ztrácím se, jak film v kině

čekání mezi světy s křídly

letíme, i když neslyšíme

Hodinky

chvěji se, jak ruce na dívčím klíně

a její tvář usmívá se za oknem

podobná mechu a kovadlině

jsem v suchu, nezmoknem

květina se odvíjí, jak dech na skle

v tichu Bethovenových symfonií

vizitka srdce, co vidím na rtech

že už rozbité se dál nerozbíjí

fotografie mrtvých jsou smutnější

a když svět hrůzně poloplný krás

s kytičkou uschlých slz konejší

vše, co ti zbývá je slovo zhas

chvěje se v klíně láska po záruce

a že poslední G bod je malinký

co máte natažené,? ale ruce...

nikdy ne ruce, jen hodinky

Do očí

když chcete vidět lásku

tu rozmazanou rtěnku

tu chuť pamlsku a klásků

dnes hurá, zítra zapomněnku

když chcete vidět sebe

co polibek těla v duši

roztrhneš bouřkou nebe?

smíchem slzy, bezcitní a hluší

do hloubky očí skočit

milovat pro radost

pro ty, co chtějí vkročit

jen bacha, neví, kdy má dost

Rozštěpená

zkratkami z cigaret

popelem posypaná tvář

sen je tvůj kabaret

Valkýrám prý jde z očí zář

existuje tvá porážka

minulost uvěří v utrpení

stále jsi nová urážka

prodaná síla do zatracení

probuď pochybnost

mrtvolou snů je tvá jistota

smířená jsi, zuří zlost

láska je potom smrtí robota

jedna bytost slyší

ta druhá zas jen hartusila

42 všech myší

vůle k životu, co se rozštěpila

svoboda je bez hranic

dělá z všeho nic bez odpovědi

pincezna, král nemá nic

oslepnout a dojít bez paměti

ten, kdo nevěří své cestě

musí hýkat hlasitý pln hněvu

jsi omyl a vykleštěn!

potemní sbírka na tvou slevu!

když totiž hledáme

a je to prý to důležité, otázka

a Eva řekne: "Adame!"

"Čím mi teď život asi napráská?"

This Is Not The End

zdroj obrázku

až umřu vrátím se, jak vlk

abych zkusil běhat

tiše a přitom si, sem tam frk

ať dotkne se mě něha

až umřu vrátím se, jak pták

co si mávne křídly

od země stoupá až do oblak

aby mne neodmítli

až umřu vrátím se, jak strom

a s hlubokými kořeny

to, aby duše zněla jako hrom

a našla všechny prameny

až umřu vrátím se, jak kámen

co leží, jen tak, pod zemí

a v pravdě tíhu světa, ámen

proniká chvílemi