Loučení

V noci světla srdcí

nejsou vidět.

Ve dnech, kdy končí

jeden příběh.

Jsou místa světa,

kdes nebyl.

Jsou okamžiky veta,

cos pohřbil.

Jdou paprsky slunce

vstříc dnům.

Kruh uzavřel se

jdeš ke kořenům.

Pohřbíváš-li to, cos viděl

k sobě do očí.

Každý pochopí, že přišel

čas se rozloučit.

Michal Zachar

--------------------

Radaně a všemu, co milovala

Maminkám a tatínkům

Co zůstane v nás?

Během věku?

Zápal, v očích jas?

Spousta vděku?

Jak měníme sebe?

Lžící a nožem?

Zvykem, jenž z nebe,

je listonošem?

Píšeme těly pocity!

A jsou svými!

Tvoříme slovy! I ty!

Až potom činy!

Co dáme do vínku?

Sobě i dětem?

Hodnou maminku?

Uštvanou světem?

Michal Zachar

.............................

všem, kdo věří na zavolání

Všem svalům mého srdce

všechny svaly mého těla

vším, co je v mém srdci

i když jsi toho tolik chtěla

neumím jít bez pomoci

padáme volným pádem

do výšin svých představ

když sami sebe najdem

skoky srdcí střemhlav

řádem pravdy nahodilé

když poskládáme sliby

o tom, co je černé a bílé

kdo pere ponožky a slipy

spíme si v životech nazí

a dáváme radost golgotě

plaveme v našich vztazích

a umíráme díky dobrotě

jen ta bdělost ve vnímání

až uslyšíš dýchat naše těla

zbavujem sebe zhasínáním

toho, co naše srdce chtěla

Michal Zachar

Zapalovat ohně...

chtěl bych tobě lásko říct

co vlastně, všechno je rozdané

jsme sami jenom s klidem

nevíme, jak naložíme s citem

který se vrací a odléta ne

jsme spolu od jara do léta

ale co podzim a zima?

když jsme si dali to slovo

netušil jsem, jak je to ono

když plašila jsi moje chutě

a ted zním asi taky dutě

jsme si sice dáni světem

máme však, co sobě dát

když už nevíš kudy k dětem

budem si zas síly brát

jsme jen lásky plní snílci

co si spletli svoji cestu

když jsem řekl pro nevěstu

netušil jsem, co zvládne čas

a to asi v žádném z nás

chtěl jsem jen zapalovat ohně

pro život v srdcích hořících

a místo toho pokořil jsem srdce

paradoxně právě to své

když máte srdce bez ohně

a žijete z darů srdcí ostatních

chtějte vidět sebe vlídně

a ostatním neste smích

MZ

Otázky andělům

vrhnout se do lásky

bez nároků odhodlaně

spálíš si své otázky?

a sedřeš si i dlaně?

kdo je ten, co za to stojí

když běžíme si skočit

z mostu svých podobojí

a můžem se i v řece smočit

přijímám vaši výzvu

znělo kdysi pod hradem

směle jsi poslal jízdu

zničit koho napadnem

proč tady ležíš na zemi

je nutný boj, kdy hlava praská?

uvidět sebe v přízemí

když v patrech, už je láska?

Michal Zachar

.................................

Lucii

Krysařova zpověď

poslední minul dům

vesnici liduprázdnou

hraje si k oblakům

písničku čistou s pravdou

vynáší ze zákoutí

špínu, co sem spadla

krysy jsou na pouti

do klidu tmy a prazdná

tváře má zakryté

kápí, co není z těch

ukazujíc jen oči své

a ústa, co berou dech

písnička krysaře zní

kolem a všichni běží

zůstaneme všichni sví

v popelu zapálených věží?

Michal Zachar

......................................

autorovi obrázku Rolandu Havranovi

Sluneční hrob

...když uléháš vedle mne...

...tak další den je naděje...

...žes tou krásou nesmírnou...

...co tiše leží a je vesmírnou...

...silou, co utváří sny o zítra...

...s ní rád otvíráš svá jitra...

...tichý výdech, když se ozývá...

...co v našem letu přebývá...

...hladina moci nad něhou...

...spojena v blocích s vývěvou...

...vakuum, co splývá v síle chuti...

...co nás spolu žít vlastně nutí?

...dobré jitro, usmíváš se na pilota...

...co vracíme si ze snů do života?

Michal Zachar

....................................................
lásce