NEZNÁMÉ

tak jako se ozve zvuk z tamburin

hrajeme melodie, jen já a můj stín

zpívala jsi se přesně, jak v mém klíči

a když utichne ticho, tak srdce křičí

nechci být kapelou, co hraje sama

beru do dlaní polibek od neznáma

a všechno, co ve mně ťuká rytmus

říká nejsi sám nikdy, jen věřit zkus

ve všech divokých snech běžet dál

a tak tu stojím na silnici nahý král

blues stojí, běží, krásné věci naříká

tvůj klíč neznámé ničí a do dalších ... proniká

Držím tě

Prší, a kapka za kapkou padá.

Vytrvalostí v objetí gravitace.

Řeknou si vůbec, mám tě ráda?

Na chvíli vládkyně a abdikace.

Letící svými polibky protnou.

To zpívání drobností hlasem.

V pokoře pádu nebe zkrotnou.

Každičká jdoucí svým časem.

Až země nastavující své tváře.
Déšť je tvé srdce, co tu kluše.
Láska kapek miluje i ty lháře.
Co čekají až doběhne i duše.

Kolotoč bezedných dnů

Každičký pohyb vesmíru,
mi připomene tebe lásko.
Srdeční tlukot na míru
odvíjí niť, jak život krásko.
A tak hledám i tvé dotyky,
co bolestí i steskem straší.
A chci vypadnout z putyky,
kde chlast je čím dál dražší.
Když večerní špunty létají,
hospoda na tobě nechce tratit.
Radost už žádnou nedají,
zaslechnou jen platit, platit.
Dívám se plačky na měsíc,
nádobí myju za ten chlast.
Mačkajíc slzy srdcem vězíc,
v deliriu představ, co je slast.
Ještě poslední pár půllitrů
a mám zas chvíli vystaráno.
Tak se po jitru dívám na dno,
až bude další nadbytečné ráno.
Ten kolotoč bezedných snů,
končívá každý večer sázkou.
Zaklínám Boha všech nocí i dnů
a šeptám LÁSKO, LÁSKO LÁSKO ...

Mlčení srdce

na vlnách měsíce si pluje
ta moje touha po objetí
a mlha dál mlčí, zakazuje
zvlhlá křídla už neodletí

nesvítí místo odrazů světa
když doběhne to prokletí
a hlavě se vzpírá ta silueta
slov, co zničila to objetí

pokaždé dáváme v sázku
srdce se dotkne koloběhu
a slzy slunce svítí pro Lásku
co se nedostala do oběhu

Neopouštěj mě

nebe zas odívá se temně

a kolik z nás jej vnímá?

já kladu své ruce jemně

kdo hříchy naše snímá?

do zimních nocí vylétáš

a tvé stopy pálí most

plynoucí život tady máš

a ty pozvaný jsi host

kolikrát zaklínání slovy

pomůže navrátit duši?

kdo ví, už mi neodpoví

milujeme víc než tušíš

Sto tisíc andělů (A Hundred Thousand Angels)

bolí mě usínání bez tebe

hvězdy si tančí za zenitem

žijeme v mrazu, co nezebe

sami sobě zemí i satelitem

lampu zhasíná překvapení

poprosit vše o odpuštění

láska je tady bez kradení

to červánky jsou rozluštění

zhasínáš lampu a vychází

sluneční záblesk nevídaný

oči jsou jak okna vitráží

a smutný čaj bez snídaní

jak často slyšíš miluji tě?

bez tisíců andělů, co musí

šeptat naposled při úsvitě

kdo nevěří, ať si to zkusí

Odemknout

láska je klíč ke všemu
a nikdo neví, co se s ním otevírá
skoro, jak sáhnout do džemu
a do dlaně radost z větru odebírám

láska je sluncem v moři
a racci a hudba cikád tančí opilostí
to, když víno v žilách shoří
srdce chce volnost, kdo ho omilostní?

láska je poslední mašlí
a ty volánkem z živůtku tanečnice
odemkneš, protože jste našli
bolest na dně poslední vlásečnice

zamykám lásku beze slova
dotyky klavíru říkají jen, co kdyby?
milovat znamená zase znova
odemknout všechny své pochyby