pondělí 24. srpna 2009

Voníš deštěm


pětsetkrát a stále stejná
jsou slova, co dávám dál
a stejně je neochvějná
touha, kterou vítr vál
dál dávej svit očím lun
a zpívej si dál ve dveřích
razancí tvých kilotun pum
výbuchů v tobě vedoucích
jsou zbytečná slova otázek
chvějící rukou upoutaných
žádná odpověď není, hleď
a nebude, je v nás samých

Michal Zachar
-------------------------
Konečná hra o život je věc velice vážná;
nekonečná hra života je radostná.
Radost a smích provázející nekonečné hry vyplývají z pochopení,
že začínáme cosi neukončitelného.
Sám si hrát nikdo nemůže.
Nikdo nemůže být člověkem sám o sobě...



Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji vám za váš komentář. MZZ