sesypal do dlaně
hořkost z nedospění
míváš i zraněn
až ven praská z kůže
lano svíjíš sehraně
nechceš, co už není
voda s drápy saně
sůl ze slzy ta zmůže
síť tvoří oka a na ně
můžeš dát i to, co mění
moře představ znáš
nechytíš to, co není...
Michal Zachar
---------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ