kost povolila tlaku
co jí láme její silou
krev ohně mraků
je za úsvitu milou
barvou, co je z nebe
prýští rychle z těla
když zlomíš sebe
praskne ti duše celá
tělo to hodně bolí
když stěhujeme JÁ
církev jsme podobojí
světlo, srdce a tma
až najdem jednou
síla se sami zcelovat
kost bude se mnou
držet, co mám rád
Michal Zachar
------------------
když dva jsou jako jeden a tiché znění
dává my pod usínání - jen být člověkem
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ