objetí sevřených ran
tvá duše se točí
možnosti nových bran
jak dítě na kolotoči
a každý pohyb na pouti
života ubírá chvíli
a všem chybí dotknouti
člověku docházejí síly
umírá se dobře s dotykem
že vědomí neopouští
svá těla, která našla zem
vodu, co dávám pouštím
nic nedělám a proto dosahuji
zavírám dveře s dřímotem
na poušti písek s vodou plují
a já jsem zde zasazen
Michal Zachar
-------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ