jsme jen součástí chvíle
a život, i když trvá na věky
nemění černé v bílé
a nedělá z nás lepší člověky
jsme jen póly kompasu
otáčejíc se sami podle střelky
nakrátko i s vlasy do pasu
jsme malí v tom, že jsme velký
jsme jen ty hrozny hněvu
co dozrávají asi boží náhodou
u tebe mi není do úsměvu
když se oheň octne pod vodou
jsme jen svědci na cestě
a jdeme si než sebou seknem
spěchajíc jazyk na vestě
víme, co si na konci řeknem?
