někdy se nám zdá
a trochu nás i budí
bez pardonu
každý z nás má
ve své hrudi
píseň zvonu
píseň zvonu
rýsuje ji a čárá
to, co střežíme
a nikdy ne na chvíli
a je tak stará
že ani nevíme
kde jsme se ji naučili
z moci do bezmoci
božím argotem
sedl motýl na kytku
za jedné noci
mezi šepotem
hříšných polibků
srdce nás polapí
a tluče v nás proto
vždy bez frází
Boha vždy překvapí
naše rty a toto
co z nich vychází
v téhle řece neutonu
skrze nás ožívá
slovem jsi vyloven
ta píseň zvonu
to srdce si zpívá
a pláče zároveň
