jsme bouře světů, co osedlávajíce hory
supíme parami, jak jeleni shazováním parohů
a běžící nivami tryskem deště navzdory
jsme boží řeky, co unášejí utonulou oblohu
jsme chvíle, co rozprchnou se jako mlhy
znovuzrozené pahorky, kolem bílé závoje poli
stvořeni pro vítr v dálavách a pro návrhy
vydechneš, to jenom láska v celém těle bolí
víš, paprsky rozběhnou se sami smířené
slunce svitne po tisící barevnou slzou v tváři
to duše pod blesky a deštěm svěšené
zas naplněny hudbou, od srdce k srdci září
