jsem kořistí strachu
snadnou možná až moc
a do zrníček prachu
křičí bolest, skoč jen skoč
nejhlubší jazyk duše
zpívá v přítomnosti lásky
a prach se sype suše
jak vlna vlnou na oblázky
do zasnění zraněními
potvrzují si svou identitu
bez naděje nijakými
je moře z lásky, bez soucitu
