všichni si jen tak žijeme, že doba je zlá
a srdcem hrajeme si, kdo koho ovládá
do ráje i pekla stejným člunem, náhoda?
my láskou zranění umíráme v armádách
a když nedoplujem, umřem si pod palmami
tam, kde posloucháme ty ctihodné kmety
co v klínech žen říkávají, že jsou to dámy
básní tichem, dnem i nocí, přistáním vzlety
tancem proběhnout květy a z věnců smích
když srdce se lehce dechem rozechvívá
to, že láska jsou věnce z vávřínů zelených
a uprostřed milenců, že se smrt tiše skrývá
děkuji lásko
