jsi teplo světa v podzimu
kterou si na rány přikládám
podléhajíc snění dennímu
ve tmě studeným náladám
spěcháme do spánku moci
opouštím tvou ruku, co vede
kam chodí srdce spát v noci?
a vidí oči vlastně taky šedě?
blízci kamínci a květ růže
jsme k sobě na jeden nádech
a každý z nás dýchat může
lásku dát ve všech pádech
a hodit žabku a sny hvězd
odrazit vlny a nebýt mrzcí
tichý příliv bolesti snést
ať teplo je v našich srdcích
