sbírám samolepky dnů
ale bojím se až tmou
unavený se nezvednu
a nenalepím tu tvou
na dveřích života mnoho
je otisků z tvých prstů
a souboje, kdo z koho
zlomeninám říkám srostu
samolepkám říkám sbohem
a strhávám je dál a dál
někdy těžce, někdy sborem
strhávám a sám jich pár mám
v pokušení nalepit si to své
do tvých zad a nebo i čela
strhávám ruce neposedné
co oblepit svět by chtěla
přes samolepky představ
nevidíme už skoro ani sebe
někdy si říkám zastav
než najdu samolepku nebe
Michal Zachar
........................................................................
Myslíme si o sobě to,co se nám líbí a nevidíme se takový, jací jsme ve skutečnosti,
ale jací chceme být podle ideální představy, kterou jsme si o sobě vytvořili.
