Shalom Zachar

Nestačil jsem chytit tvuj život do dlaní.
Moje srdce je teď první v rodu.
A tak mě to tak trochu pohání.
Jak přijdeš o svobodu...

Když jsem se narodil neměl jsem nic.
Jen tvoje jméno a k tomu líc.
Strávil jsem pár let prost od všech pranic
A ještě pozděj býval jsem panic....

Až když jsi zakašlal a dech byl tak hrubý,
vypadlo panictví troubovi z huby.
Neměl jsem na výběr, předal jsi žezlo.
Vládnout je umění, víc než by se sneslo...

Závojem myšlenek probírán v sobě.
Jak je to přetěžký být prvním v rodě.
Ty jsi mne opustil a já tě posílím.
Zítra tě táto můj naposled rozptýlím...

A až si tvůj popel tiše sedne do trávy,
chci ti slíbit, že tě vždycky pozdravím.

Shalom

Chlad v duši...

Chlad v mojí duši zbyl jen tak trochu
pár smotků čaje, deka a orlí spár.
Když vydal sem svoji duši prachu
a viděl se radovat lidí pár...

Chlad v mojí duši zbývá jen trochu
láska je klidná a nehoří v temnu
Duše je rozpínavá proti strachu,
klidná a neklidná pokoří jednu...

Blízká a vzdálená je láska pro toho, co neví,
že stal-li se horou pro svoji zář
nehledá už nikoho, kdo by mu zjevil
co ve snách ztrácí svatozář...

MZ

Weeping eyes...

Smutek je vůně mandarinky,
co zvedla ti oko do nebe.
A rozhodla zas, že samotinký
že žal ti víčka poleje.

A oči sklíčené se snadno ztrácí,
tu měkkou milou korunu.
Oponu z řas vykouzlit za senzací,
plačící kouzla na dunu.

A v písku barvy mandarinek
setká se slza s řasou zvlášť
a pak dál jen malý skřítek,
stavidlem škubnul a je pláč.

A smolné slzy proudí okem,
stavidla zdvihlá skřípěla.
A Bůh letěl nad Marokem
nabídnout ti svého anděla.

Smutek je vůně mandarinky,
že slza nebude dost dobrá.
Srdcem bijí na kovadlinky.
Aby probudily spícího obra.
Lásku.

......................................................

Michal Zachar

..................................................................................................

Největším štěstím v životě člověka je vědomí,
že nás někdo miluje proto,
 jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme.

Indické inspirace...

"Smím prosit?" Skláněl se Pán Šiva ke své spící Šakti.
"Krása má tvé jméno, má královno."

"Krása má tisíce jmen, můj králi." Probouzela se Šrí Párvatí s úsměvem.

"Ty dáváš život všem, není ničeho bez tebe." Zahleděl se Šiva do hlubokých očí své nevěsty.
"Ve spánku pozoruji tvé sny. Jsou průzračné jako prostor, který v nich ožívá."

"Ty sny mohou ožít jen díky tobě, můj pane, který jsi jim svědkem.
Bez tvé pozornosti by ani má vůle nebyla projevena, nespojily by se spolu ve vědomí, nedaly by zrod životu, našemu božskému dítěti."

"Ano, v Ganéšovi se naše srdce ukázala být jedním... A já se ukázal být zlodějem tvých snů."
Usmál se Šrí Šiva a pohladil svou ženu po vlasech, ve kterých zazářila souhvězdí.
Pak povstali, zlehka se k sobě přivinuli a dali se do tance.

Odstup

Sen začíná s učitelem, který v nás věří, který nás postrkuje a posouvá a uvádí nás na vyšší úroveň, někdy nás pohání ostrou holí, které se říká "pravda". Dan Rather

Naučit se odstupu. Pro většinu lidí vychovaných "západním" způsobem myšlení je to synonymum pro "nezájem". Lingvisticky je však slovo odstup definováno = "zájem o věc z objektivního hlediska". Takže, když mluvíme o odstupu, mluvíme o tom, že můžeme vidět věci a lidi bez připoutání se k nim. Mluvíme o tom, jak se uvolnit a udržit si v tomto světě i svůj nadhled a smysl pro humor.

Když budeme sledovat co způsobuje, že ztrácíme smysl pro humor, můžeme poznat své připoutání. Kde si udržujeme smysl pro humor, tam máme odstup a můžeme reagovat pružně.

Když máme odstup, dokážeme klidně pozorovat své reakce na různé situace a nebudeme vtahováni do emočních postojů. Nezaměňujme to prosím s chladem a nezájmem - jde o pravý opak. Když se necháme do něčeho vtáhnout a udržíme si svůj smysl pro humor, projevujeme tím svou schopnost projevovat hluboký zájem z objektivního hlediska.

Michal Zachar

Tak jako život jede...

Tak jako život jede

svými kolejemi,

tak naše srdce přede

a teď dobře je mi.

Svět se nám zbláznil hele,

když líbáš zemi,

tu tvoje láska hřeje,

jak vzduch mezi lampami.

To tvoje láska dívej,

v rybníka záři plovoucí,

pomáhá zahnat chmury

jak jen jsme vidoucí.

Slepí, jak slepci stíny sbíraj

a už jsme všichni na konci.

Belzebub bázeň zpívá shůry

o tom, že MY jsme pitomci.

mé sestře Blance

Mravní důsledky jež vyplývají z anatomických studií - Leonardo da Vinci

A Ty, člověče, který v tomto mém usilí odhaluješ obdivuhodná díla přírody, usoudíš-li, že je ničemností ničit ji; pomysli, že je věcí nad jiné ničemnou vzít život člověku, pomysli, jestliže toto jeho složení se Ti zdá obdivuhodně dovedné; že je to ničím k duši, jež přebývá v takové architektuře, a skutečnost ať je jakákoli, je věcí božskou; nech ji tedy bydlet v jejím díle podle libosti a nedopusť, aby Tvuj hněv nebo zlomyslnost zničily takový život, kterého si ten, kdo jej nectí, opravdu nezasluhuje.