Předám

kráčela s přede mnou i za mnou

možná, že za tebou nepůjdu

i vést mě klidně za sebou

říkám vodě z potůčku

chtěla jsi zástavy srdce vodo

ty důkazy ti v žilách kolují

naslouchej říkám i proto

jak teče slovo miluji

stvořeni k lásce hledáme nebe

i já ve vodě slz život hledám

umíráme pouze za sebe

to je to, co ti předám

----------------------

STVOŘENI JSME PRO ŽIVOT VE DVOU, UMÍRÁME VŠAK SAMI ZA SEBE...

ŽIVOT

foto Geddes

hladívám tě v představách

tam kde jsi volalo po zrození

a za vším otce matky strach

že jednotu na dva nerozčlení

vnímám tě živote v klínu skal

a vím, kam došlo rozhodnutí

jdem největší ze všech bran

kterou projdou jen nesehnutí

dáváme si sebe navzájem

já, ty, my co láskou zazněly

srdce srdci našlo podnájem

a denně vidět boha s anděly

Pierce the veil

ta tvář zabalená v peří

jen se tak dívá tichýma očima

skrz víčka tryskal proud, co věří

proud slz, kterých si nikdo nevšímá

postávám v koutě světa

smíchávám pečlivě dny s nocí

každá neviditelná slza dělá zvěda

když pláčeme krví až do slz, do bezmocí

protínám závoje nastřádané

vody je všude kolem prostě dost

srdce krvácí vždy jen očima milované

bytosti, co je naději Boha, že najde most

Blíž

dávám si pozor na svou cestu

tak, že ani slunce nevidím

dávám významy gestu

i to ti Bože závidím

oslepen světlem ztrácím zrak

a oddanost utápí se tmou

Boha nevyjádří znak

a ruce moje lžou

neumím nikoho nic naučit

láska nestojí proti zlobě

polibek srdce doručit

já našel až v sobě

slova písně projektu Idan Reichel

עכשיו קרוב

Sedět na pláži v přední části vody
Zapomněli písek s pěnou dne
A proudem, co teče
Tlukot srdce pamatuje vše

Co bylo dětství
To, co jsme se stali
Naděje pryč s větrem
Andělé vzpomínky dali

A něco tak se mě dotýká
Všechno i krásný den
Tak pojď a buď se mnou na chvíli
Nyní blízko, nyní ukončen

Hvězda padá blízko nás
Opět se modlit, že je
Světlo naděje, kterou nás obklopuje
Je vždy a neprojde

Držet ruce vysoko (hands held high)

věnováno Pavlu Křenovskému

každý den je začátkem života

svoboda stát se čím jen chceš

křik racků nad mořem kolotá

hned, jak se se svou lodí hneš

já chci být jen stromem v poli

co uleví od namožených křídel

rackům, co svoboda nezabolí

já rájem v poli všech plavidel

a tak držím ruce stále vysoko

ať mají si na co usednout

a na srdce uložené hluboko

až budou ho chtít si vyzvednout

„Příroda nám dala krátký život, ale památka na plodný a pracovitý život zůstane věčně.“

Marcus Tullius Cicero

PARAMAHAMSA (Letící labutě)

houf kvítek, co ti v tváři stál

oči zavíral mi tichým pláčem

a jediným přáním srdce vzplál

oheň, co probouzí v nás spáče

budíš dechem času, co voní

co touhou hoří krůpějemi rosy

a člověk pro člověka pod jabloní

zas ruku vztáhne a zrodíme se bosí

jen ticho padá z chrámu hor

to ticho, co náhle vládne všude

a tma přeletěla v dálce za obzor

z labutí, co zbylo už tady je a bude

PARAMAHAMSA

Láska je kruté odhalení

láska je kruté odhalení

co povětšinou tiše dopadá

znásobí to, co je v co není

mění se a tvá růže uvadá

lásko jsi Boží bezmocí

co dostali jsme k vyřízení

dáme si sBohem s pomocí

k zabití žáby na prameni

láskou se plní drama

všech opilých svou mocí

když vynášejí brzy z rána

odpadky z odehraných nocí

láska je vše co zbylo

když kráčíš mezi popelnice

přehrabujeme je svou silou

a zavíráme nosy na petlice

lásko jsi cenné zboží

co dostalo i vlastní rozum

spojit se s tím, co je boží

díváš se dírkou na zoom

láskou se díváš ven

a dovnitř druhým směrem

z ničeho oba zároveň

jsoucí si v lásce nepřítelem

Stránky

עכשיו קרוב