Počkej! (Wait)

svět tvých snů

křičící do ticha

a překonáš tmu

jen zavzdychám

ty poslední bijící

lásko jsem sám

já v srdci žijící

otevíráš mi chrám

po sněhu kamení

čekáme krůpěje

slzy jsou znamení

že člověk dospěje

zas dopadám

a to ví bílí vlci

vstříc zahradám

voníš po jablcích

Jediná

kde se celá prostírám?

vyléváš na nás svou zář

srdce v srdci nesvírám

s něžností a v každý čas

touha poznat znamení

že nejsme osamělí svatí

od Boha nejsme vzdálení

ani když stříbrem platí

a jako nás pohlcuje tma

která miluje svůj den

dotýkáš se ve mně dna

jediná jsi z mých žen

Run for your life

photo by © Marco Glaviano

všechno, co dává nám pít

je jako ta voda

co padá

hledáme všichni svůj klid

kdo nám ho prodá

sykotem hada

všechno, co dává nám chléb

nosíme svoje hadry

a v nich smích

běžíme a před námi tep

v tom běhu spadly

sny na tvůj sníh

všechno, co dáváme si sobě

je krok za krokem

životní běh

spálená jsi od od pochodně

musíš být cvokem

vzdát se i mně

Život znamená v běžné řeči období od narození člověka nebo živočicha do jeho smrti. Někdy se za jeho počátek pokládá už oplodnění vajíčka (početí).

Kromě toho může život označovat také souborný celek, tvořený všemi živými organismy v celé historii Země a charakterizovaný zejména evolucí. Ta část planety Země, kde se živé organismy vyskytují, se nazývá biosféra.

Vědeckému zkoumání života se věnuje biologie, která život chápe jako soubor signálních a sebeudržovacích procesů v těle určitého organismu, které zajišťují například látkovou výměnu, dráždivost nebo reprodukci.

V přeneseném slova smyslu může být slovem život označováno cokoliv, co žije, co je živé. Z ekologického pohledu se jedná o živou přírodu, ve společenském slova smyslu pak jakákoliv struktura, která vyvíjí nějakou činnost (společenský život).

Domov

tak moc času nezbývá

a tak vážím každé slovo

a tom, o čem se nezpívá

o tom, jak mi chybí domov

jak pohladila jsi mě tenkrát

a koně zakřičeli v chřípí

a nozdry mohly se přehřát

ta naše noc v malém tee-pee

seskočila jsi moc brzo

když nezachytila ses lana

všechno, co se mi smrsklo

s Bohem přišla, Bohu dána

atakem lásky prosíš smrt

ať vezme si tě a jdeš za ní

a čas, co utíká jak chrt

nevidí a nezná slitování

nenaučil jsem se žít bez tebe

a k tomu mi teď srdce zpívá

srdce k srdci láskou kolébej

už prostě nebudeš živá

a tak zbytek života mám

nevím, kolik dám do slov

tvých obrazů se vzdám

a začnu stavět domov

Martině

Záloha

jen okamžik zbývá nám ze štěstí

když nenacházíš den v tmách

kam propadlo se bytí, ve vteřině

to když se dotýkáme pěstí

a s láskou vidíme svět v hrách

jak se žene na volno na návěstí

dáváš mi všechno, co chceš

podstatná jména jsou podstatná

a komíny k nim kouř přidávají

když říkám ti nebreč, tak řveš

záloha srdce, co je nevratná

střílíme ji na poutích v jinotajích

a tak jedeme vlakem života pryč

s námi je venku zas slunce a vítr

objevujeme ve všem zázraky

to když nebeský kočí si vzal bič

vyždímal z koní potu aspoň litr

a zmizel nám zas nad mraky

Bláznovo srdce

údery do srdce bolí 

široký je okraj světa?

každý si svoje volí

soucit je cigareta

údery srdce zvoním

sem tam zapálím si

v ohni si oči cloním

ať tiše shoří, čím jsi

úderem srdce měkkým

planoucí trhán z citů

a být si pořád němým?

bez klíčů svého bytu?

údery srdce zpívám

láska, že je melodie 

vypráví, co skrývá 

bez slova neožije

údery srdce spojím

a že jich je tak málo

trochu se ještě bojím

aby žít za to stálo

DÁNA (Štědrost)

photo by Monika Žálková

chceme být štědří, ale proč?

mít štědré srdce nás nenapadá

rukou z ní kámen řekl skoč

my snící hledáme po zahradách

chválíme štědrost toho davu

co sleduje, jak si kupujeme klid

jsme štědří pro jeho slávu

bez chuti ten domov pochopit

králové se hlavou klanějící

v očích dětí jsme zapomněli číst 

sami sobě jsme ti kupující

a říkáme si Buddha nebo Krist

a tak záleží v jakém povodí

láska zrodí komu se co se dává

chamtivým se člověk nerodí

chamtivým se totiž člověk stává

Dána je sanskrtské a pálíjské slovo, znamenající štědrost nebo dobročinnost. V buddhismu je jednou ze základních Dokonalostí a prostředkem, jak potlačit vrozenou lidskou chamtivost a egoismus. 

Osobně se nedomnívám, že chamtivost je nám vrozená. Vrozená je jen naše touha mít.