Tančící bublinky

láska je zatmění šílené noci

kůže perlí se hvězdami nebe

voníš mi a jen bez pomoci

v tobě našel jsem zase sebe

stojíme si pod sluncem tmy

naše oči schováváme stínem

hluboko uvnitř kvasilo, kdy?

a stáváš se šumivým vínem

všechny bublinky jdou pryč

stoupají společně na hladinu

že z bezmoci vyplaval klíč

lásko, nehrajem si na hrdinu

popadnem kousíček chleba

namočit do vína a tiše sníst

ze tmy ještě světlem slepá

život je kniha a chceme číst

Hranice

překročit hranici znamená nebýt sebou
stát se někým jiným a přinést své světlo
a netuším kým a děsím se žil, co tepou
děsím se strašné změny, kterou já spletlo

a tak hledám lásku, zoufale hledám lásku
do které bych mohla vkročit celá bez vady
žijící se starými ideály, i s těmi po fiasku
já chci být jen taková jako jsem teď tady

hledám, protože nechci zlomit svůj život
chci, aby byl celý od počátku až do konce
zůstal mi se vším, co jsem měla na šedivo

poslední krok, co mi zbyl udělám lehounce

Archanděl

někdy je bolest nad rozsahem ztrát

tím jediným, co ještě vlastně zbylo

poznání, že se z prázdna nemá brát

 ani, že slzou Boha se srdce neumylo

když cítíš doteky slz, těžko se mlčí

probudíš se v hrudi bez obalu lásky

a každá bytost, co se před tebou krčí

je symbolem tvé krve žhnoucí masky

když jsem tě tehdy neposlechl pane

a nevyhladil srdce bolesti všech lidí

řekl jsi peklem budu, ale že vzplane

srdce anděla láskou všech, co tě vidí

každý krok, co bolest nese není boží

a tys donutil věřit bez svobody Slova

láska je darem svobody, co se vloží

archanděl Lucifer, k službám, znova

Krotká

chci vám jen připomenout

že každý má právo na lásku

chvějící rukou navrácenou

v kožichu z myších ocásků

v pohádkách nočních zpráv

co vykládala babička i máma

láska nebyla dobrá ani zlá

možná víc v srdci známá?

chci vám jen připomenout

abyste snili, i když to nejde

když se chce rozpomenout

na život z lásky se ptejte

v ranním oparu svítá naděje

že se s láskou každý potká

možná, že i vám prospěje

vědět, jak je vlastně krotká

Znak

zas zničila jsi stovky krásných míst

ty lásko, co přicházíváš v dešti brzy

to kvůli tobě začal tváře srdcem číst

až když v tváři Boha spustily se slzy

jsi nemravná, krutě žádoucí a chceš

najít vše bez času, co dává odpovědi

na víčkách stínu je pravdou vše i lež

a tak nás přivádíš všechny ke zpovědi

nejjemnější ze všech tajemství, co zná

bijící teď, kdy všechno bylo je a bude

tvá ruka kreslí láskou čarodějný znak

který tě v životě svlékne před osudem

Rohlík

pro všechnu víru světa pane Bože

pronikám tebou do podstaty

tam, kde jazykem se klouže

a ty nekousej mě sakra do prostaty

to láska jsou divná vrátka k Bohu

tak tělesná, pak sexy o to více

že i přes odpor křičím já mohu

a že na konci je prázdná makovice

a tak se dechem rozpouštím a plním

to s tebou zažívám i harmonii

když těla dotknou se tak vrním

moc lituji ty, co takhle lásku neprožijí

a takhle jsme spolu věčně v okamžiku

v místě, co naše srdce nezamyká

v posteli má i zbytky po rohlíku

láska, potvora co kouše nejen do jazyka

Lucifeři prachu

padají vločky do srdcí, jak do otevřených bran

a poletujíc vzduchem, hrají si spolu o život

každičký okamžik, kdy letí, je vzpomínkou z ran

které na sebe vzal ten, co se mu říká lodivod

který zazvoní, když už potkali jsme plno sněhu

na srdce, které puká od bolesti jenom dýchá

vzpomínka z hlubin počátku, že zapomněli něhu

lidé, kteří se stali tvory, které osedlala pýcha

jak jemně poletují, aby dotkli se našeho strachu 

a umírají všechny do jedné, kde neprozradíš 

padají z nebe do země, z nicoty lucifeři prachu 

myšlenkou sevřenou pěstí srdce nepohladíš