Kolotoč bezedných dnů

Každičký pohyb vesmíru,
mi připomene tebe lásko.
Srdeční tlukot na míru
odvíjí niť, jak život krásko.
A tak hledám i tvé dotyky,
co bolestí i steskem straší.
A chci vypadnout z putyky,
kde chlast je čím dál dražší.
Když večerní špunty létají,
hospoda na tobě nechce tratit.
Radost už žádnou nedají,
zaslechnou jen platit, platit.
Dívám se plačky na měsíc,
nádobí myju za ten chlast.
Mačkajíc slzy srdcem vězíc,
v deliriu představ, co je slast.
Ještě poslední pár půllitrů
a mám zas chvíli vystaráno.
Tak se po jitru dívám na dno,
až bude další nadbytečné ráno.
Ten kolotoč bezedných snů,
končívá každý večer sázkou.
Zaklínám Boha všech nocí i dnů
a šeptám LÁSKO, LÁSKO LÁSKO ...

Mlčení srdce

na vlnách měsíce si pluje
ta moje touha po objetí
a mlha dál mlčí, zakazuje
zvlhlá křídla už neodletí

nesvítí místo odrazů světa
když doběhne to prokletí
a hlavě se vzpírá ta silueta
slov, co zničila to objetí

pokaždé dáváme v sázku
srdce se dotkne koloběhu
a slzy slunce svítí pro Lásku
co se nedostala do oběhu

Neopouštěj mě

nebe zas odívá se temně

a kolik z nás jej vnímá?

já kladu své ruce jemně

kdo hříchy naše snímá?

do zimních nocí vylétáš

a tvé stopy pálí most

plynoucí život tady máš

a ty pozvaný jsi host

kolikrát zaklínání slovy

pomůže navrátit duši?

kdo ví, už mi neodpoví

milujeme víc než tušíš

Sto tisíc andělů (A Hundred Thousand Angels)

bolí mě usínání bez tebe

hvězdy si tančí za zenitem

žijeme v mrazu, co nezebe

sami sobě zemí i satelitem

lampu zhasíná překvapení

poprosit vše o odpuštění

láska je tady bez kradení

to červánky jsou rozluštění

zhasínáš lampu a vychází

sluneční záblesk nevídaný

oči jsou jak okna vitráží

a smutný čaj bez snídaní

jak často slyšíš miluji tě?

bez tisíců andělů, co musí

šeptat naposled při úsvitě

kdo nevěří, ať si to zkusí

Odemknout

láska je klíč ke všemu
a nikdo neví, co se s ním otevírá
skoro, jak sáhnout do džemu
a do dlaně radost z větru odebírám

láska je sluncem v moři
a racci a hudba cikád tančí opilostí
to, když víno v žilách shoří
srdce chce volnost, kdo ho omilostní?

láska je poslední mašlí
a ty volánkem z živůtku tanečnice
odemkneš, protože jste našli
bolest na dně poslední vlásečnice

zamykám lásku beze slova
dotyky klavíru říkají jen, co kdyby?
milovat znamená zase znova
odemknout všechny své pochyby

🤍 Sirkou

dnes zapalujeme na věnci svíci
a přejeme si srdcem dobrou věc
nejsem bdící, jen stojící a spící
a tak čekáme, co přijde nakonec

zabývá se dobrem možná příliš
každá z těch svíček, co uhasíná
kdy je víc než dobro to, co sdílíš?
když tvůj čas na zlo se sám stíná

pýcha je to, co naši lásku přezírá
vraždí motýlí křídla snů a dostává
plat za to, že další zmatek předstírá
škrtnutím sirkou tvé srdce dozrává

snad malá chvíle tím, vším otřásla
neptám se tě pane zda jsi požehnal
kouzelná láska prý byla otázka?
a na co ses člověče vlastně ptal?

Tesaři hříchů

 

hledáme svobodu ve všem, co není
že zapomínajíce na jméno
sázíme hned vše pouze na příjmení
pečeti démonů hlásí: zlomeno 

láká tě medové nic v náruči stínů
pomezí tmy na mezi duší
bez krve jsou ruce všech asasínů
mrtvá srdce nikdy nezabuší

cokoliv nabídneš dát do řeky pláče
rozpustí se polibkem smrti
a utěšit duši, co tu bezhlavě skáče
za mrazivý úsměv, co zdrtí

stačí vše vyměnit za kousek viny
tesař hříchů říká, že přebije 
jen láska je světlo, co nezná stíny
a ty jizvou duše, co přežije