V zajetí

v zajetí nesmyslných čar se ukrývá tvá láska

vracím se s tebou k tobě domů, kde sídlí zima

a jen co noha nohu mine a sníh tiše praská
život jak jaro, léto, podzim sní si před očima

smrt je přímá a nic o sobě neříkává předem

vyzvání zvonu ukončívá a všechno změní teď
a víš, tvá smrt skočila do kočáru, říká jedem

a čekáš, že zastřené jsou oči a tobě zbývá šeď

a proti tomu okamžiku už neuplatníš sílu svou
a není žádná překážka, ke střetu v cestě zmýlená
a ty oči, co na cestě k tajemství života ti žhnou
ve smrti plynou proti proudu, jak tvá duše zrozená