v zapomnění tvých doteků
se po ránu propadám
nahota zbavuje převleků
blíž a blíž k záhadám
pomalu se dotýkáme tmy
svítíce si nad očima
a to se v lásce prostě smí
z minima do maxima
a dotyk klavíru tvé kůže
zní mi u pramenů
v zapomnění dělám muže
a tobě dávám ženu
a tak jsme tím rukopisem
vepíšeme si štědrost
to když teprve v objetí se
z náklonnosti stává věrnost
