Dívka

Tanzan a Ekido jednou putovali blátivou cestou. Padal těžký liják.
Když došli na křižovatku, uviděli dívku v krásném kimonu, jak se marně snaží přejít přes rozblácenou cestu.
Tanzan vzal dívku do náruče a přenesl ji na druhou stranu.
Ekido neříkal nic, dokud je nezastihla noc v klášteře. Pak už se nemohl udržet.
"My mniši se nemáme přibližovat k ženám," vyčítal Tanzanovi, "a zvláště ne k těm hezkým.
Je to přece nebezpečné. Proč jsi to udělal?"
"Nechal jsem dívku tam," řekl Tanzan. "Ty ji s sebou pořád nosíš?"