Forgiven

mám jen jeden život

a jen jednu šanci dát mu svůj smysl

kdo ví, jakou silou

musíš si v rámci sebe spojit tělo a mysl

svobodně se rozhodnout

co konkrétné mému životu, ten smysl dodá

vírou v beznaději plout

co nezměrnému úsilí ve mně se mi poddá

má víra chce a nezná

kompromis, jenž stvořil předchozí světy

mám strach, že nemám

jen dost síly vhodit kuličku do rulety

za mnoho nocí bezesných

když říkáš si, že tvůj život ten smysl nemá

hledám v lidských příbězích

kdy vím, že se lidé ptají a ne do ztracena

Michal Zachar

...............................

největší umění svého vlastního vývoje je odpustit sám sobě...

Nic není stálé

nic není stálé

nic není napořád

vlna neustále

porušuje řád

země se sune

světlo se mění

vždy to tak bude

i kámen na kameni

moře jen omílá 

skály se čistí

hory jsou rovina

ze stromu listí

rodí se další

ty lidské rody

nejsme jen další

kusy do nepohody

jinačí svědci

nežli my nejsou

jsou zde i zmetci

a ne všichni nelžou

moře už stoupá

světlo teď slábne

milenec doufá

děti blbnou žasneš

když se nedržíme

zradíme víru v nás

navzájem nevěříme

vlna a tma padne zas

Michal Zachar

....................................

všechno je v pohybu

Fly away knight

uvolnit lásku

ze sevření smrti

z pasti zmrazků

kam ženou chrti

když svítá

a mlha se zvedá

odhalí se, že místa

kam dopadá nedá

ukázat světlo

jen a nedovolí vidět

stíny, co zaneslo

kde se lze stydět

kam dopadá

světlo tvých lásek

co nedovolí nálada

uvidět stín masek

Michal Zachar

Man on fire

Když je jeden polykačem ztrát.

A teplo v zachumlaným svetru.

Chybíš jako ten, co nesmí hrát.

Jsi člověk na kolejích v metru.

Jdeš v tunelu, co černočernou.

Tmou ti barví tvoje malé dlaně.

Blikáš si kolem s myšlenkou.

Žes dal sví a že víš, jak na mě.

Odhodlán k pocitům, co nejsou.

Brány na milost u většiny davu.

Tvé oči, když jsi tu, co nelžou.

Vím, že přímost mate ti hlavu.

Zelenou má v životě to riziko.

Že trať zázraků jede hlouběji.

Pochopíme, že motýl na triko.

Sedá si, bez ptaní po naději...

Michal Zachar

......................................................................................

...obětování se pro naději, že umožníme,
aby se děly nečekané věci má smysl...

Cesta do předpeklí

i když jsem popsal 

spousty papírů

nikdy jsem slovem

nezachytil tebe

i když jsem hopsal

někdy i nad míru

nejsem než bohem

krajiny svého sebe

v tom, jak jsem psal

nacházím i někdy

i malou změnu slov

v tom, co neřekly

říkám si jdeme dál

táhneme, jak vzteklý

to střecha nese krov

na cestě do předpeklí

Michal Zachar

..............................................

Slova nedokážou popsat peklo, co v životě potkáme,

ale dokážou ho možná zastavit.

Now We Are Free

letící z výšky signálů

chvějících se

a dopadá ti do snů

smějících se

jsou v rozkladu dne

tiše lžou

když slyšíš srdce mé

nenapíšou

a jak jdou dál a dál

zpíváš si

vítr, že dobře vál

v psím počasí

když nemám, co mít

a ztratit jen

přestanu chtít být

kým jsem

vítr se pouští oblaků

křičíš z nebe

najdu uprostřed zázraků

sama sebe?

Michal Zachar

...................................

pro skokany na druhou stranu

Chi mai

city jsou divoký koně

vlny, co pohání vpřed

nevysvětlíš v zákoně

kam chceš jít teď hned

strach z utrpení je horší

kdy víš, jaké to vlastně je

ale nikdo se nepohorší

když hledáš sny naděje

všechno, co děláme slouží

k tomu, naučit nás hrát

i když prohráváme s louží

a nemáme, kde vodu brát

existuje porážka, ale ne 

utrpení z prohrané bitvy

mečem jsou rány vedené

a štítem myšlenka, jen ty

život je krásně zajímavý

právě pro tu možnost jen

bít či být až na dně hlavy

uskutečnit nemožný sen

Michal Zachar

...................................

všem, co vědí, jak chutná životní porážka