Kabát duší (Look after you)

svazky lásky jdou dál

než sami lidé tuší

a tak jako listí vítr svál

oblékli jsme kabát duší

společnou cestou bez osoby

co poznala jen dobro zlo

tak dnes umyju já nádobí

i o tohle v naší lásce šlo

když budí se duše společná

láska je jen touha palčivá

utišit snahou je věc nemožná

a strpení než to znova začíná

lidé se chtějí vážně milovat

ale nemají na to dost síly

podlehnout zraněním svého já

když víš, že černý je i bílý

Michal Zachar

..........................................................................

Milovat své dokáže každý živočich,
ale jen lidskost se dovede nadechnout
pro lásku ke společnému životu.

Hořkosladce (Bittersweet)

někdy dojedeš i s vozem ke konci cesty

a sedíš sám v příkopu hry svého života

zklamáním spálený rozfoukal popel štěstí

jen to, víš, že cílem cest je teď tvá samota

někdy je v cíli páska a sladká show vítězů

a nebo se nepodobá hořce ničemu, co znáš

pocit, že najednou vidíš bez světla tmu

a v dlaních ten pocit, že pálí, když se ptáš

tak smysl věcí je zakryt peřinou ztrát

to když tvé ego velí ke křižáckým hrám

s rachotem mečů neuslyšíš dávat či brát

co tvá láska, na kterou se prostě ptám?

na konci cesty s tím pocitem nesmyslna

nemusíš jet pořád dál, jen požádat zkus

nikdo ti nedá návod k žití dopodrobna

nebyls to ty, kdo řídil ten tvůj vůz?

Michal Zachar

....................................................................................

Narození a umírání, život a smrt, úspěch a neúspěch, chudoba a bohatství, důstojnost a nedůstojnost, chvála a hana, hlad a žízeň, horko a zima se střídají v běhu událostí, jako to odpovídá cestám osudu. Nestojí proto za to, nechat si tím vším rušit vnitřní souzvuk. Protože tak jako báseň i život se hodnotí ne podle délky, ale podle obsahu.

hudba k básni je zde...

Budu vidět skrz (I'll See It Through)

dotkl ses mě víc než jsi chtěl

chtěla jsem to říct, ale tys zapomněl

na naše laskavé vnímaní reality

kdy stáli jsme spolu my dva, i já i ty

kam jdeme nikdo z nás neřešil

protože to důležité bylo, že ty jsi tu byl

kam chceš jít, když nevidíme ve dne?

ty oči uhranuté, co v nich i láska bledne?

uvidím přes mlhu a co skrz vidíš ty?

důvěřuj jsme říkali, zbavím tě slz samoty

tak někdy zavíráme oči po jediné slze

až uslyšíš tlukot srdce, tam se vydej i v mlze...

Michal Zachar

----------------------------------------------------------------------

Vidět svět takový jaký je a potom jej milovat - to je největší umění.
Protože láska je cesta, jež vede k životnímu cíli. Rozum je jen průvodce.

Smutek (Kim)

dal jsem ti do ruky svůj život

a možná neodhadl jsem tvou nosnost

jako když dopila jsi tehdy pivo

zahodilas mou lásku pro svou volnost

stojíme tu k smrti vyděšení a víme

že tramvaj do stanice touha je teď pryč

štípáme do tváří, dělajíc, že spíme

když jsme si k životu právě zahodily klíč

kam vlastně odjedou ty noční linky?

doprovod už není potřeba, je nám přeci dost

tak v klidu bez lhaní jsi u maminky

bolest se ptá než dosedá, čí jsem teď host?

vzala jsi sílu z rozhodnutí do dlaní

vytrhla ses i kořeny srdcem z toho všeho

a to všechno bez lásky, bez ptaní

jsi dospělá, ale trnem z růže do mrtvého

Michal Zachar

................................................................................................

Proto jsi básníkem, šťastný člověče, aby ses pokusil
ze všeho hořkého a zlého vyčarovat nějakou smutnou krásu.

Každou minutu (Loving every minute)

smutek je znamení neklidu

který se probouzí v duši

že sám se sebou nevyjdu

aniž to mé srdce sakra tuší

smutek je závislostí na dění

co souviselo s danou osobou

mé štěstí bylo vlastně ulpění

i když slova za to asi nemohou

naše štěstí spočívá jen v nás

strach vyžaduje posun statutu

lpíš neslyšíš orchestr těch krás

milující jsem, každou minutu...

Michal Zachar

---------------------------------------------------------

Člověk není člověkem, když miluje jen sebe.
A nejvíce lásku obvykle potřebujeme ve chvíli,
kdy nás nikdo mít rád ani nemůže.

Ofélia (Faun labyrint)

když kapky tvé krve

odemykají světa bránu

lásce jsi řekla trvej

věřící tomu, že planu

svit ohně se rozhoří

svou září vytrvale

kapou z krve pohoří

lidskou zášti utýralé

pro vzpomínku dítěte

co dospělou má dlaň

až se srdcem dotkneme

vzpomeňme si naň

a pro ty všechny fauny
z podsvětí až do nebe!

láskou jsou řeky hnány

co zasvětí nás do sebe?

....................................................................................

tvůrcům filmu Faunův labyrint

Nikdy neměj strach ze stínů.
Prostě znamenají, že někde nablízku svítí světlo.
Až potom si možná všimneš, že vychází i z tebe.

Pozdrav z nebe (Forever you and me)

zas rozorávám pole barvy

modři s řadou bílých beránků

to když na milost jsou vzaty

tvé vlasy, co leží tiše na spánku

a přidávám se k jejich dřímotům

postávám uvnitř tvého srdce sám

a hledám dveře ke všem východům

 i když všechny už je dávno znám

zas procházívám se, teď neviděn

a svíčky, co ještě hoří zháším

čeká tě, láskyplný den barvitě

uviděn, když k tobě nebe snáším

Michal Zachar

----------------------------------------------------

Vše, co se v našich vztazích děje, je konfliktem sebe sama. Tím se usmíříme s tou částí sebe, s kterou prostřednictvím partnera bojujeme. Když se totiž dostanete až ke svému soupeři na dotyk a servete mu z jeho obličeje jeho masku, neděste se. Pod ní totiž uvidíte svůj obličej. Až toto přijmeme, teprve pak můžeme vykročit svým životem dále...