Feel So Different II.

má duše poděla se kdoví kam

když stříháš nitky v kole osudu

jdu za tebou vždy jenom sám

a když usínám, vím, že nebudu

když opravdu vyslovím slovo

ty s láskou jsi, kdo porozumí

proměním zas zlato na olovo

měsíc, co dostal se na výsluní

asi proto stvořeni jsme pároví

Bůh potřebuje dva lidi, co umí 

jednoho, který ji v srdci vysloví

druhého, co jí srdcem porozumí

Snedronningen

photo by Jfg

zrcadlo z ledových střípků času

to kouzlo, co křiví obraz toho
co se z něj podívá na grimasu

falešné vlajky vlají pod oblohou

a jen tak zvětšuje ošklivost tebe

už nezobrazuje dobro ani krásu

když vynášel jej dábel do nebe

prasklo a rozlétlo se zemi k masu

ty střípky jsou v lidských očích

v srdcích jsi srdcem zamrzlou

a když ti do něj někdo vkročí?

uvidí oči jen to, čím pohrdnou

jsme svými zbytky mýtů ve sluji

a můžeme si oči vyplakat i hned

když nepláčí oči, které tě milují

nemáš, jak bys rozpustil ten led

Sněhová královna - pohádka

Ayasofia

má krev je tvá barva

otázky srdcem zodpoví

tak na poušt padá mana

že i bílé růže zrůžoví

rozumím, jak podobní

jsme si pro milování

stvoření Boha zpodobním

když nás Bůh neodhání

nehledej v pohledu kamsi

proč vdávám se svou kůží

na svatbu oblékám si

šaty z živých bílých růží

Neviditelný milenec (The Invisible Lover)

pomalu hrající 

vybarvuješ mou duší

tu hudbu ladící

neslyší všechny uši

v kapičkách tónů

podmaňuješ si celou tmu

a dáš bez pardonů

světlo do oken beze snů

uchopíš mou sílu

tóny jsou tvůj spiklenec

jsme bez rozdílů

slunce, neviditelný milenec

Zmizelé

zmizelé znělé zlomky samotných not

padají do dálek ticha kolem nás

jsme jedné krve a nevím, co je vhod

na malinký špalek složil hlavu čas

tak sekáme do tmy a zvučíme struny

láskou horkých těl křičíme do uší

ach, Bože, kdo je, kdo mi porozumí
nástrojů z těl ozvěnou bez duší

a tak spolu mluvíme za zvuků strun 

a každé slovo je nám tam třeba

rozsvěcím a ty se v tom světle lásko sluň

Bože, jsi moje víno i můj chleba

Na konec řádku

foto by Garibaldi

já jsem tajemství, které vyzpíváš

a jsem noha bosá, co se potí

když sem rosou chodíváš

říkat mi o doživotí

jsem potřebný těm včerejším

stejně tak zítřkem denním

když srdcem konejším

v tmu neproměním

a tak jde jen já a já světem

a to jsi úplně od počátku

až dojdeš odkvětem

na konec řádku

Feng-shui

paintitng by Dong-Honh-Oai

čas stírá vymyšlené vášně

taky na korunách stromů

v květech jako by zvážněl

a jenom Bůh ví kvůli komu

neznáme ani mnoho slov

co vyjadřují tlukot srdeční

voda, dřevo oheň, země, kov

a každý pohyb je mi sváteční

nemám proč dál tě vést

zastávka cesty konečná

vítr a vodu s láskou nést

když jsou slova zbytečná