From the inside...

chceš zápasit

dech porazit

vítr tě svádí

když hladí

modré oči

povyskočí

tvé srdce

jen prudce

skokem dnů

chytit do snů

pamětí zápas

chtěný trapas

ty ulpíváš dál

s vlkodlaky hrál
žárlivý cit
jen malá nit
na dně propasti
co tě nespasí
ale, co kdyby
malé pochyby
jedna sázka
co kdyby láska?

Michal Zachar

...........................................

Chtěl bych - neznamená nic.
Chci - to dělá divy.

Džbán

jestli nám chybí pohlazení?

co takhle vůle tělem hnout?

nebo mysl myslí, že nic není

se jen tak klidně rozhodnout?

kousek dál k pohlazení klíč

leží džbán, co opustil dlaň

když naplněn odešels pryč

ty smutná, křičelas zůstaň

ať smutky z vylitého džbánu

ty tady klidně všechny znič

snad je to lepší takhle k ránu

odemknout srdce a jít pryč

Michal Zachar

---------------------------------

Hodnota džbánu spočívá v prázdnotě uvnitř.

Naslouchat kolejím

kroky vedou věty rozvité

z úst do dějin zapomnění

jsou sklínky dávno rozlité

chuť, co tě navždy změní

nevšímám si rozlitého vína

to vsáklo dolů k pramenům

ani, čí to vlastně byla vina

můj pohled patří plamenům

co stvoří naše rozhodnutí

pohnout se zas o kus dál

na vedlejší koleji je pnutí

v dálce zas vlak zaklepal

Michal Zachar

.............................................

Petře

Radost vstupuje do našeho života,  
když máme co dělat, co milovat a v co doufat. 
Tady a teď.

Parlay

mám jeden pokus životní

udělat jej smysluplným

šanci dává málo dní

možná jej prostě nenaplním

můžu se rozhodnout

co mému smysl dodá

věřit, že jde plout

že nakonec zbyde svoboda

a moje víra vyžaduje

a nezná pojem nemilý

otisky suše obdaruje

všechny duše obejmout ve chvíli

když dělat budem

to, co vždycky neveselí

až půjdem za osudem

dostanem jen to, co už jsme měli

Michal Zachar

...................................................
Adrianně

Vždyť ten lidský život je hra kostkami:
když nepadne ti, čeho bylo zapotřebí,
tož naprav uměním, co padlo náhodou.

Nenarozeným...

smích utichá ze rtů ponořených

bojující pěst sevřela se naposled

zpět do ticha krví znetvořených

vzhlédla k světlu, co přišlo hned

jak život v rukou nabíral dech

za co, k tomu poslednímu výkřiku

s důvěrou jsem vložil se v snech

k trvání krátkému, noži skeptiků

plačící třpyt hvězdných bran

já přijdu, zas někdy bude můj den

možná, že jsem nechtěným brán

a vaše láska zavolá moje sny sem

Michal Zachar

...........................................................

někdy Vás osloví věci, o kterých jste
 před tím možná ani nechtěli vědět...

Liquid princess

směrem k princeznám se mlha valí

měsíční prach usnul v korunách stromů

nás dva jen naše nahé paže halí

v místech, kde spouští staccato hromů

usínání v náručí je krásné a ani nebolí

míza pomalu stoupá od kořenů směrem ven

možná  jsme pohnuli tím soukolím

co bere tmu a spřádá z ní nejkrásnější sen

jen jak říci ti, že princezny už nejsou

asi se ztrácejí v tom hrozivém svitu měsíce

možná, že ženy zas až tolik nelžou

když vidím jich tu kolem mačkat se tisíce

a tak čekáte na prince, co nepřichází

a nás zatím milióny jenom nepatřičně leží

ta pověst sebrala chuť lovit v mlází

a možná, že život jen nám až tak nenáleží

Michal Zachar

----------------------------------------------------

Láska je něco, co žena touží prožívat,
aby se necítila tak sama v přítomnosti muže
a tak provinile, když s ním spí.

Vespers (Večerní modlitba)

modlívám se hlavně navečer

když se už den připozdívá

nevím, co zbývá z pavích per

kterými nás kryje doba divá

a tak skáču zrakem mezi obrazy

na místa bojovníkům dávající

nečekám, že mě při tom zamrazí

v bezesných nocích svit čekající

chybuješ, co má i nemá smysl

a proto světlo svítí pořád dál

ptáš se, hledáš, co za úmysl

muže přinutí, aby zase vstal

ty stopy, co odešli před tebou

způsoby těch šedých stínů

necháváš dávno za sebou

hledáš-li důvod, nezahynu

Michal Zachar

----------------------------------------

Nejdůležitějším úkolem, který člověk v životě má,
je vnést světlo do svého života.