smích utichá ze rtů ponořených
bojující pěst sevřela se naposled
zpět do ticha krví znetvořených
vzhlédla k světlu, co přišlo hned
jak život v rukou nabíral dech
za co, k tomu poslednímu výkřiku
s důvěrou jsem vložil se v snech
k trvání krátkému, noži skeptiků
plačící třpyt hvězdných bran
já přijdu, zas někdy bude můj den
možná, že jsem nechtěným brán
a vaše láska zavolá moje sny sem
Michal Zachar
...........................................................
