co všechno člověk
bere za vděk
když má jenom rád
obraz, co jde v prach?
za vlečkou schovaná
z večera do rána
postává před námi
schovaná za rámy
milosti plná dáma
co tuší, jak je sama
když dává milost
svým prstem říká a dost
otoč tvář císařovno
kde najdeš skromnou
duši, co se nedívala
z tebe se nachem polívala
když spadla tvoje
vlečka bez závoje
na zem vkročíš prostou
přijmi ji pro mou
radost, jak svou
tu duši krásně nádhernou
co neviděla zemi
než pohledem, který
jí líbal dříve nežli
dotknul jsem a vešli
dovnitř tvých i moje oči
už nikdy do klokočí
neberou zajatce
a hned do práce
tady máš vlečku
a pojď do domečku
svých stálých nadějí
co jsou a nelpějí
v tom, co bys upustila
to abys milá byla
vzdala se nadějí
a za sebe raději
volila jsi skok do nebe
kde mrzne a zebe
tvé ruce císařovno
odpusť to dávno, rovnou
že zapomněla tvá milost
jak jsem jen prost
já zapomněl se uklonit
a před tváří uronit
slzu, co v srdci sama spadla bez
až na nejzažší mez?
MZ
...............................................................
všem, co vědí, že doma je tam, co jsem
a co se chtějí podívat do tváře, co je neumí uvidět
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ