až do jarního tání
chvíle jsou jen ohrané
jsme svoji a k mání
role značně sehrané
jak jsme jen stáli
na zápraží a čekali
příjde sníh a dá mi
to, co jinde neznali
kletbou sníh netaje
když sbíráš sílu
k tomu říct, že jen
ten oheň nemá víru
klidně řekni vše
a chtěj i víc, než se dá
sníh s vlasem semiše
pohladit tě, až dolétá
a říkáš tiše všem
co bodnou až k jíní...
i jim lehká bude zem
těm, co nevědí, co činí...
