když člověk myslí na tebe
na tvář, co zmizela mi v davu
je to jako lístek do nebe
na tu nejlepší upraženou kávu
a dokola si říkáš svoje sny
že běhají ti před očima
a melodie k tomu tiše zní
ta sladká srdeční hirošima
tak stojím v bistru na rohu
a chroupu zakázaný rohlík
a doufám, že i když nemohu
tebe, podrobím si aspoň chodník
jak křičet můžu do daleka
že to, co chybí, že není káva
žes pochopil i bez F.L.Věka
která tvoje tvář, že je ta pravá
Michal Zachar
.......................................
všem francouzským kavárničkám
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ