Křehká...

Křehká je nádoba života,
rozbil jsem jich snad na tisíc.
Hledám ve světě, když tak kolotám,
jenom tu jednu, co mi dá pít.

Sevřel jsem je prstokladem pocitů,
nikdo z nich nevěděl, vstaň
kam chci jít - proniknout do bytu
a zavřel tak svou dlaň.

Dnes silou stověží otvírám jen konzervy,
dál probírám hromadu střípků a lepím je zpět.
Někdy je radostná, někdy zas na nervy,
ta práce lepiče, už jich mám pět...

Michal Zachar