jsi krutá ve svém vnímání
toho, jak muži tebe berou
když spíš, já vodu do dlaní
tu já si beru a natírám tě celou
jsi nenávist k tomu, jak cítím
a tvá omezení ducha lásky?
když vzdycháš po krupobití
a sama si váháš strhnout masky
jsi jen pomačkaná vztekem
ta, která je prchlivá až běda
zbav se lásky ke mně sekem
a rozum je tvoje zlostná nápověda
jak přísnost vedená strachem
zbavuje odpovědnost domova
tebe pýcha oslepuje prachem
tu Evu, co nechce Adama milovat
