v závoji skrytá posmutnělá tvář
kroutíme představy svých dnů
a křičí jak je bitá její svatozář
to podle svých definic a snů
dostatečně vyspělá už na matku
pohyblivá kůže září časem tvých
a dokončí taneční rej zmatků
o čem, že si sní v pokojích
pýcha, zmražená hrdost a zloba
závojem pro oči snů hluchých
ta tvář se ti vůbec nepodobá
závistivý chudne štěstím druhých
