 |
| model Josef Rarach - foto Karel Zakar |
když touláváš se v dálavách
a klidné kapky rosy
se jen nevěřícně třpytí
vnímám jen ten moment, pach
že rodíme se bosí
když tma už nemá zbytí
a dávám očím stesk, co vidíš
když spoutává mě
láska, co je nejvíce zřejmá
co ústy zaséváš, srdcem sklidíš
rozum za tvé rámě
byla by rána samozřejmá
všechno je tím, co se pomíjí
kde jsem, že mi chybíš
pomalu zvou mě na věčnost
sté odrazy světla na tvé šíji
ono neví, že se stydíš
že láska je naše skutečnost
