v chvíli, když zemřel čas
a duše je láskou sužovaná
vidím ve všem jeden hlas
o čem to mluví milovaná
to, co dává bere je tak
vše, co odzvonila hrana
půvab, krásu i něžný zrak
srdce jedna jediná je rána
a kdyby sám Bůh chtěl
sestoupit na zem a plát
zavírám zámek bohužel
a venku ho nechám stát
klid, co není na dosah
nechci nic, ani pocit hladu
na kámen narazí-li kosa
bláznovství bere si vládu
