jen smrt je bez otázek
poznání není ani vidět
a pro bolest umíráme
schováváš za obrázek
klíček od nenávidět
až poznáme, co máme
jdou jen trochu spát
až vzbudí i ty poslední
ruch posledního soudu
budem o to vlastně stát?
chvíle, co jsou vzkříšení
zaspíme, jak pár bloudů
odkud se věčně vracíš?
zatím slyším svou krev
je moje duše chromá?
až prý všechny spasíš
tak se duše moje tref
a budeme zase doma
