cítím uvnitř ten strach
když se poodhrne záclona
oslavovaný jsi zatracení prach
nevěstka i světice, co se nekoná
jsem uvnitř přítomnosti
na počátku žádali stvoření
na konci, když došli do sytosti
všechny duše budou k já svrženi
nemůžeš chybit poznáním
jsem to, co tvé poznání popírá
nechlub se, jen tak se neskláním
řekni, kolik mého ticha jsi nasbíral?
jsem obraz k nezapomnění
jsem hlas každého slova zvuku
jsem srdce, v kterém jsem chvění
jsem tvá láska, které jsi podal ruku
