vždycky jsem se bál chvíle
kdy nebude, co říct dál
a najednou a v plné síle
jsem poznal lidský grál
v tom hemžení těla stínů
končí slova bez hranic
když dál už nepoplynu
a slzy nedám do pranic
je lehčí dál jen tiše mlčet
když vyčerpáváš slova
to hudba srdce dělá vlče
co vyje teď a zas a znova
když už není co říct, mlč
a naslouchej tomu zvuku
ty vyceň své srdce a zvlč
to ti Bůh podal svou ruku
