Proč nám stačí pár minut denně, abychom byli šťastnější

Představ si, že někde mezi kroky dne — ve chvíli, kdy tě zastaví jeden smích, jeden dech — se otevře malá brána. V ní se ukrývá to, co nehledáme v zářivých zářivkách, ale v jemném klapnutí dveří, v pohledu, který se narovná bez ohlasu. Tahle píseň vznikla z takového okamžiku — z chvíle, která nečeká na povolení, která nepotřebuje reflektor. A právě v ní se skrývá „malá radost“ s velkou silou.

Pokud chceš, můžeš pak nahlédnout hlouběji — do toho, proč stačí pár minut denně, aby se svět uvnitř posunul (Odkaz na článek je zde).

MALÉ RADOSTI – český překlad

Zvuk smíchu zní někde v dálce,

otočím se — nikdo v sále.

A přesto je mi lehčeji, volněji,

stačí jiskra, víc není.

Sedm minut vytesaných z kamene,

pomíjivý dar, co voní domovem.

Malé radosti — neviditelné, a přece skutečné,

nepotřebují publikum, aby léčily.

Bez reflektorů, bez převleků,

posvátno dýchá v malých radostech.

Tiché „děkuji“, dveře držené dokořán,

náhlé teplo v pohledu kolemjdoucích.

Jednoduchý čin, a svět se promění,

v okamžicích, jež žádný algoritmus nenajde.

Sedm minut vytesaných z kamene,

pomíjivý dar, co voní domovem.

Malé radosti — neviditelné, a přece skutečné,

nepotřebují publikum, aby léčily.

Bez reflektorů, bez převleků,

posvátno dýchá v malých radostech.

Radost není představení.

Dýchá mezi vteřinami.

Čeká v tichu

a usměje se, když ji zahlédneš.

Malé radosti — neviditelné, a přece skutečné,

nepotřebují publikum, aby léčily.

Bez reflektorů, bez převleků,

posvátno dýchá v malých radostech.

Sedm minut — a svět se uvnitř posune.